Žívot je pes a pes je nejlepší přítel člověka.
Svítá
a já cválám podél ohrady,
co mám dělat? Co dál,
když už mně nic nebaví.
.
Už jsem zase na konci,
co mi zbývá?
Zas se jen otočit,
když ohrada nejde přeskočit.
.
Stále se mi na mysl
otázky kladou:
Proč zrovna já
jsem se ocitl za ohradou?
.
Proč zrovna mě chytili,
do svých sítí lapili?
Chytili mě za slunce západu,
mě, jež jsem tolik miloval svobodu.
.
Miloval svobodu, miloval život,
krajinu pelyňkem posetou,
ranní rozbřesk nad tou trochou vod
jež někde problesknou.
.
Miloval jsem život
a teď tady stojím,
co si s ním počít opravdu nevím.
.
Potravy mám hojnost
a o vodě ani nemluvě,
avšak má divokost
schází mi stále.
.
Co je mi po tom,
že mám krmení, vodu, přístřeší,
když už mě na tomhle světě
vůbec nic netěší?
.
Jsem přece divoký hřebec,
silný vůdce stáda,
proč bych si asi měl
nechat někoho lést na záda?
.
Už se stmívá zase,
tiše stojím,
kde se mé stádo pase,
přemýšlím.
.
Celou noc nespím,
stále jen přemýšlím,
jaké teď asi jsou louky
kde jsem podnikal všechny toulky?
.
Už zase svítá
a já cválám podél ohrady,
co mám dělat? Co dál,
když už mě nic nebaví...
